Hodnocení: 3/5 Tuhle autorku pravděpodobně všichni moc dobře známe, protože její kniha Znamenitá mrtvola obkroužila knižní vesmír a zanechala rozporuplné názory. Mně osobně se Znamenitá mrtvola líbila a tak jsem se těšila i na tuto sérii povídek od autorky. Teď už tedy k recenzi. Grafické zpracování knihy je podle mě naprosto famózní. Moc se mi líbí jak přebal, tak samotná obálka. Ilustrace tu jsou spíš jednodušší, ale dobře dokreslí atmosféru. Jedná se tedy o soubor 20 povídek. Většinou bývají kratší a čtou se poměrně rychle. Některé jsou morbidně úsměvně, některé mají vyvolávat strach a to z naprosto běžných věcí. Autorka zde naráží i na těžší témata jako je zneužívání dětí, sebevražda apod. Bohužel jsou za mě texty dost k zamyšlení a spíš takového filozofického rázu. Já na takovýhle parádičky moc nejsem a i když mám ráda, když mě kniha nutí přemýšlet, tak ale tady jsem tak trochu ani nevěděla, k čemu mě jednotlivé povídky (občas i na pouhých 4 stranách) chtějí přimět. Celkově ve mně kniha nevyvolala asi ty správné pocity a není to úplně obsahově to pravé ořechové. Každopádně celkově si myslím, že kniha není vůbec špatná a najde si spoustu svých fanoušků, ale ne všechny povídky byly něco, z čeho bych si sedla na zadek.

Velmi těžko se mi hodnotí. Rozhodně musím ocenit vzhled knihy. Její přebal i plátěný potah jsou umělecká dílka, ty motivy pařátů se mi ohromně líbí, stejně jako látková záložka neobvyklého tvaru. Ilustrace v knize jsou také úchvatné. Originalita se Pařátům rozhodně upřít nedá. Bohužel obsahově už mě zase tolik neuchvátila. Dostala jsem naservírováno dvacet ultrakrátkých povídek, což je jasné už z celkového počtu stránek. Valná většina z nich staví na pocitech. Opět jsem se tady setkala s tím, čemu říkám pocitový či emocionální horor. Autorka staví onu děsivost a hrůznost na psychologii, na temnotě, kterou si nosíme každý v sobě, na naší zvířecí části. Svými texty se snaží vyvolávat ve čtenáři psychedelické obrazy a vize, nasměrovat ho k pocitu hnusu, zmaru a beznaděje. Jen naprostý zlomek povídek má skutečně hmotné jádro a vypráví příběh, který má hlavu a patu. V anotaci se sice píše o nesrozumitelných symbolech, ale toto bylo vskutku až příliš neuchopitelné. Slovy klasika - tento způsob hororu zdá se mi poněkud nešťastný. Mechanicky přečtu, hledám smysl, nenacházím, pokračuju dál, o deset vteřin později zapomenu. Reálně jsem pochopila význam asi u čtyř povídek. Všechny ostatní měly jen ten dojmový úkol, který se bohužel v mém případě naprosto míjí pravděpodobně požadovaným a očekávaným účinkem. Může to být odlišnou mentalitou, přece jen Argentina je cizokrajná kulturní oblast založená na silných mytologických, ale také křesťanských symbolech a zvyklostech. Nebo na to nemám potřebné buňky, jsem imunní vůči psychologickým snahám vnutit mi určité pocity či co já vím co ještě.