Dva žáci z druhé třídy dostanou aktovku, která za ně dělá úkoly. Nejdříve je to příjemné, mají více času na hraní a zábavu, ale pak zjistí, že nic neumí. Poučení? Kdo chce něco vědět, umět a znát, ten musí pro to něco dělat. Třeba úkoly. Velké písmo, srozumitelné věty, jednoduchý příběh, málo postav, pěkné obrázky = radost ze čtení a poučení, na které si děti přijdou samy. „Otevřel aktovku, vytáhl pracovní sešit z matematiky, honem zalistoval a – už se díval na hotové, vypracované cvičení! Aktovka za něj opravdu všechno spočítala! Viky byl tak ohromený, že se musel posadit. Páni, to znamená, že mám kouzelnou aktovku, říkal si v duchu. Doopravdy kouzelnou aktovku! A potom že kouzla nejsou! Víky se pevně rozhodl, že od této chvíle už nikdy nebude dělat úkoly. Všechno za něj udělá aktovka! To bude panečku život!“