Když jsem se po dvou dílech fantasy série Arila rozhodl psát svou první sci-fi knihu Odkaz lidské mysli, překvapilo mě na jak šílenou cestu jsem se vlastně vydal. To byl ale můj záměr, vydat se do nezmapovaných vod psaní, tvůrčích procesů a posunout hranice ještě dál. Nečekal jsem ale, že narazím hned u prvního kroku. Jak se vlastně liší fantasy a sci-fi?
„Rozdíl mezi fantasy a sci-fi? To je přeci snadné...“
Každý z nás někdy viděl fantasy film a shlédnul sci-fi celovečerák. Rozdíl je jasný, no ne? Tak schválně, teď na okamžik přestaňte číst a začněte přemýšlet. Čím hlouběji se do tohoto tématu člověk ponoří, tím tenčí je totiž ta dělící linie.
Sci-fi používá technologii, zatímco fantasy neznámou magii. To by byl ten první rozdíl, že? Ale vzpomeňte si na (dnes už legendární) slova Arthura C. Clarka – Každá dost pokročilá technologie je nerozeznatelná od magie. A on to byl moc chytrý pán.
Stejná scéna, jiný žánr
V jedné knížce by hlavní postava mohla nést titul Světlolama a rozzářit útroby hradu pomocí magické hůlky, v úplně jiné by ta samá postava mohla prostě cvaknout svítilnou. Scéna je totožná, žánr je jiný. Jen používáním technologie to tedy asi nebude. V takovém případě bychom totiž z rytířů Jedi mohli udělat čaroděje jen pouhou záměnou jejich světelných mečů za ty obyčejné.
Tady si můžeme uvést perfektní příklad toho, jak tvořím magické systémy ve svých knihách já osobně. Magie pro hlavní postavu musí mít jasně daná pravidla. Pokud by měla hlavní postava síly samotného Gandalfa, který dokáže tak trochu všechno, nebyla by v těžkých scénách krize. Však on to nějak pomocí svých super schopností vyřeší! Já proto přistupuji ke svým fantasy magickým systémům jako k pistoli. Jop, čtete správně. Tohle jsou techniky, které při psaní skutečně používám:
1. Každá pistole má zásobník s X náboji.
2. Když zmáčkneš spoušť, vyletí náboj.
3. Na pistoli si můžeš připevnit laserový zaměřovač, tlumič, nebo větší zásobník.
4. Existují i jiné zbraně. Automatické pušky, kanóny…
5. Pokud střílíš pistolí, chceš bojovat proti lidem, ne proti tanku.
Pojďme si je rozepsat.
Každá pistole má zásobník s X náboji.
Toto je limita schopnosti. Magická síla, při které se hlavní postava „jenom“ unaví, přímo vybízí k tomu, aby se v těžké chvíli hrdina o trochu více snažil a vyždímal ze sebe tu poslední kapku. A pak tu další.
Limitace magické schopnosti je přímo úměrná tomu, jak je magický systém zábavný. V sérii Arila je to například Aura, magická látka, která když dojde, schopnosti postavy končí. Čím drastičtější je tato cena, tím je to větší zábava.
Když zmáčkneš spoušť, vyletí náboj.
X=Y. Pokud hlavní postava ovládá síly ledu a jednou nechá vyrůst zeď, jindy na nepřítele vystřelí rampouch anebo si vytvoří mrazivou zbroj, není to nutně špatně, ale je to strašně neurčité. Kouzelná část na magických systémech je její kreativní využívání.
Pokud je hlavní postava ohrožena na životě a najednou vytvoří magickou sochu z ledu, která ožije a zachrání ji, tak to pro čtenáře může být dost neuspokojivé, pokud doteď používala jen zmíněné rampouchy a mrazivé zdi. Pokud ale bude používat jenom jeden z těchto systémů, je čtenář do souboje rázem zapojený, protože i on zná pravidla. Teoreticky tak může vymyslet způsob, jak se ze situace dostat, a případně se nechat ohromit tím, jak je hlavní postava chytrá.
Na pistoli si můžeš připevnit laserový zaměřovač, tlumič, nebo větší zásobník.
Magický systém musí navazovat sám na sebe. Příkladem může být zmíněná Arila, která v prvním díle dokáže vstřebat energii z nepřítele. Když na ni padá balvan, vezme mu kinetickou energii, čímž balvan zpomalí a ona uskočí do bezpečí. Když před ní hoří les, dokáže sebrat tepelnou energii a vytvořit si cestu skrz uhašením plamenů.
Ve druhém díle Arila neobjevuje úplně nové síly, ale pokračuje hlouběji v těch původních. Jeden z nově objevených nepřátel střílí obrovské, do ruda rozžhavené čepy. Arila v okamžiku, kdy na ni čepy letí, nedokáže rozeznat kinetickou energii od té tepelné, a tím pádem ho nedokáže zastavit. Musí se tak vydat na cestu za mnohem hlubším pochopením této magie, aby dokázala nepřítele porazit.
Existují i jiné zbraně. Automatické pušky, kanóny…
Stejně jako v realitě existují různé zbraně, tak i magie může mít různé odnože. Všichni jsme takové příběhy četli. Větrná magie, ohnivá… Magie světla a tmy. Je jich spousta. Co je ale nesmírně důležité, je to, že stejně jako ve skutečnosti zbraně používají podobný typ nábojů, tak i magie musí mít spojující prvek.
Když to vezmeme velmi, ale opravdu velmi obecně, náboje do zbraní jsou stejné. Jedná se o prázdnou komoru se střelným prachem, který se zažehnutím vytváří silnou vlnu tlaku. Ta pak vystřelí samotný náboj. Aby magické systémy ve světě mohly fungovat společně, vždy je důležité je nějak spojit. Ten nejjednodušší způsob je pro všechny z nich používat stejný základ – stejnou magickou látku, která je pohání. Způsobů je ale mnohem více, schválně, na které si vzpomenete vy?
Pokud střílíš pistolí, chceš bojovat proti lidem, ne proti tanku.
Tohle je dodatkové pravidlo. Pokud naše hlavní postava ovládá magii vody, chceme bojovat proti ohnivým elementálům. Jestli zvládá ohýbat světlo, chceme ji postavit proti bytostem temnoty. Čím explozivnější spojení magických sil, tím lépe. Tímto krátkým popisem jsem chtěl naznačit, jak vlastně Arila nepoužívá Stříbro Hlídače, ale automatickou pušku AK-47.
Liší se tím, co si z knihy odneseš
Teď jsme si jasně ukázali, že magický systém a „obyčejné“ zbraně jsou si v jádru velmi podobné. Jaký je tedy ten rozdíl mezi sci-fi a fantasy? Samozřejmě existují různé druhy sci-fi a fantasy, kde je magie mnohem záhadnější než v mých knihách. Když jsem se ale vydal na hlubší průzkum sci-fi knih od zmíněného Clarka, Karla Čapka a dalších, uvědomil jsem si, co je vlastně ten prvek, který je všechny spojuje.
I přes to, že oba žánry jsou o lidech a jejich problémech, je mezi nimi zásadní rozdíl. Ve fantasy je hlavní postavou hrdina. Ve sci-fi je hlavní postavou samotný svět.
Ve fantasy hlavní hrdina zabije draka, stane se silnějším a získá princeznu pro sebe. Ve sci-fi lidé zacházejí hrozně s mloky, kteří však nakonec ovládnou svět. Umělá inteligence získá vědomí a hledá své místo.
A to je má odpověď. Sci-fi nabízí mnohem větší komentář k socioekonomické situaci. Ukazuje pohled lidí na konkrétní problém z pohledu hlavní postavy, ale její příběh je často jen katalyzátorem pro tyto události.
Říká se, že dobrá kniha s tebou zůstane i po tom, co ji naposledy zavřeš. Zatímco u fantasy si čtenář odnese příběh o odvaze, sebezlepšování a překážkách, tak u dobrého sci-fi je to myšlenka, která není tolik soustředěná na jednoho člověka, ale je rozpletená na celé lidstvo. O tom, jací jsme, anebo jací budeme.
Ale tohle je jenom má teorie. Odpověď na toto téma je neskutečně komplexní, každý má jiný názor a já budu moc rád, když mi sdělíte ten svůj. Vážně! Najděte si mě online a napište mi svůj pohled, protože jenom tak se můžeme posunout dopředu. Ne jako jednotlivci, ale jako lidstvo :)
Který žánr má Radek radši a co považuje za svůj „nejhanebnější čtecí zážitek“? Zjistěte to ve video rozhovoru, který jsme s ním natočili!