Další silná kniha o holocaustu. Dnes je památka obětí holocaustu. Je potřeba vzpomínat na tyto lidi, číst o válce, nezapomínat. A proto čtu knihy z druhé světové války. Abych nezapomněla na to, jaká zvěrstva byl schopen jeden člověk udělat druhému. Abych nezapomínala, jak moc dobře se mám. A o knihách mluvím a doporučuji, aby ani ostatní lidi nezapomněli. Rusovláska Rosie je opět silný příběh, který napsala její vnučka z vyprávění její babičky. Střídá se vyprávění z dětství s obdobím jednoho roku v Osvětimi. O pochodu smrti na konci války. O hladu, nemocech, ponížení a přežívání z posledních sil. Mnohdy přežili opravdu asi jen silou vůle. Je to nad moje chápání. Z knihy na mě dolehl smutek, vztek, nespravedlnost. Zoufalství, beznaděj, ale i láska, houževnatost, víra, naděje. Naděje, že jednou bude zase líp. Nejhorší je, že těm lidem stejně už nikdo nevrátí ten hrozný čas, který prožili, přišli o své nejbližší a hrůzy války si nesou v duši celý život. A přesto se tyto lidi umí radovat. To je asi to, co mne na této konkrétní knihy dojalo nejvíce. To, že si Rosie zpívala, tančila, smála. Užívala si běžný krásný život. Věděla, že život je dar. Knihu doporučuji všem.

Další "nádherná" knižní novinka z Osvětimi, která se opravdu hezky četla, i vzhledem k tomu, že její příběh rozhodně nebyl hezký a některé části byly opravdu hodně otevřeně a upřímně popsány. Čtenář z toho cítil ten apatický nezájem a přístup Židů a vězňů ke smrti, kterou viděly a číhala na ně každý den. Je to ale i silný a úžasný příběh o tom, jaké je to se nevzdat a bojovat, boku po boku s někým, s kým stojí za to bojovat. Jaké je to být bez jídla a pití tolik dní v kuse, pracovat skoro celý den pro nepřátele, přežít selekci, následně i plynovou komoru, nádory.. a stejnak mít vůli žít, i když už ani nejde doufat. Příběh se odehrává ve více časových liniích, začíná to minulostí, která se postupně přibližuje, až se z ní vytvoří jednotný příběh. Kniha je o Rosie, která převyprávěla svůj příběh vnučce a právě ta knihu napsala. Rosie byla velmi statečná s obrovskou chutí to nevzdat a žít dále, což se jí povedlo. I potom, co válka skončila, se Rosie dokázala radovat a užívala si života, který se jí snažili vzít. Nádherná, silná kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Na konci jsem si i pobrečela, to už nešlo držet a jsem ráda, že nyní bude příběh a vzpomínka na život Rosie také v mé hlavě. ️ Je důležité nezapomenout a naopak si to připomínat.