Kniha nemá v rámci série Horus Heresy příliš dobrou pověst. Recenze a komentáře bývají spíš negativní. V rámci rozbíhajících se galaktických událostí se jedná o mikropříběh, jehož důležitosti jsem po celou dobu nějak nedokázal uvěřit. Příběh je naznačen v anotaci a soustředí se na nesourodou skupinku Adeptus Astartes, složenou z Ultramariňáků, Hvězdných vlků, Požíračů světů a jednoho z Tisíce synů. Každá kapitula má svého význačného zástupce – velitele oddílu. Skupina pronásleduje novou obří loď z dílen temného Adepta Mechanica s posádkou Nositelů slova, mířící k domovskému světu Ultramariňáků, planetě Macragge s cílem vyhladit a zničit vše živé. Z pohledu rozmáhajícího se kacířství není příběh příliš důležitý, ani podstatný, jakkoliv se autor snaží naznačit opak, alespoň u mě se mu to nepodařilo. Přesto obsahuje pár světlých momentů. Za zmínku stojí místy vtipné interakce mezi různými kapitulami v řadách loajalistů, nebo třeba pohled na Nositele slova a další detailní střípky jejich ústřední role v grandiózním schématu Horovy vzpoury. Co naopak chybí – to, co mě tolik baví u jiných série – zajímavé a silné lidské charaktery. Obyčejných lidí je tu jen pár, nejsou vůbec zajímaví, už vůbec ne podstatní pro děj. Pouhé maso do mlýnku končící nejčastěji rozmazáno po stěnách lodních koridorů. Nejzajímavější postavou je jednoznačně Mhotep, příslušník Tisíce synů, s magickou aurou tajemna a s mysteriózním nádechem zapovězené hereze, jako předzvěst věcí budoucích. Zajímaví jsou též Nositelé slova, ani ne jejich charaktery, jako spíš pohled na kapitulu jako celek, knihu a slovo Lorgarovo, jejich kacířskou roli, jejich vztah k entitám warpu. Celý příběh je spíš balast, postavy jsou krajně šablonovité, nezajímavé, kromě výše uvedených výjimek. Po celou dobu se vlastně nic moc neděje. Mírně to vylepší až intenzivní závěr, kde se naopak děje vše najednou, vč. závěrečných soubojů loajalistů a jejich Nemesis. V každém případě je konec v maximální možné míře předvídatelný. Předklad je tentokrát hodně divný, některé věty nedávají smysl, některá slova jsou zvolena vyloženě špatně. Co je třeba „popud nutrientů“? Tahle kus je slabší, v rámci série lze s čistým svědomím vynechat. Váhal jsem mezi dvěma a třemi hvězdami. Dal bych dva a půl, pro intenzivní konec a vhled do dalších osidel chaosu.

Spousta akce, spousta postav, spousta dějových linek, ale nijak hluboce propracovaný příběh. Ale zase pěkně zpracovaná hloubka zmatení a smutku loajálních Astartes. Celkově mi to ale přišlo dost uspěchané a nedotažené.