Jakožto milovník Žižkova a částí své osobnosti i hrdý Žižkovák jsem si knížku pořídil hned po jejím vydání. K četbě jsem se dostal až nyní a byl jsem nadšen. Zprvu jsem k ní sice přistupoval s určitými obavami. Podobné antologie, zahrnující texty sepsané na objednávku, navíc na předem daná témata, často mívají úroveň dosti kolísavou. O to příjemněji mě však Krvavý Žižkov překvapil. Editoru Martinu Reinerovi se myslím podařil malý zázrak. Nejenže totiž shromáždil a ke spolupráci přiměl skutečný výkvět našich prozaiček a prozaiků. Ale navíc od každého z nich dostal povídku kvalitní, neodbytou a promyšlenou, na nichž není patrná účelovost jejich vzniku. Někteří si přitom vyhraněně, leč šťastně uchovávají svou stylovou svébytnost (kupř. působivé texty A. Bolavé nebo S. Bilera), jiným se podařilo docílit překvapivé pointy rodem z alternativní historie (A. Palán, J. Padevět), mnozí se pustili do pečlivých rešerší a povedlo se jim barvitě vykreslit dobovou atmosféru, jiní nápaditě přenesli dávný motiv do současnosti (P. Hůlová, M. Pilátová, J. Rudiš). Zkrátka povedlo se – dle mého názoru ve všech ohledech. Mimoto je kniha pečlivě zredigovaná a vkusně vypravená, na předsádkách je historický plán Žižkova, umožňující orientaci v dobových uličních názvech. Publikaci tedy vřele doporučuji nejen všem obyvatelům a příznivcům Žižkova (pro ně by to měla být položka povinná), ale i milovníkům historických kriminálek a c. k. a prvorepublikové nostalgie vůbec.