Výborný atmosférický horor, kde nebyť slabšieho začiatku a prvej slabšej polovice, tak by to malo 5 hviezdičiek. Půlnoční slunce sa mi ale dostalo pod kožu tak ako sa v zime dostane mráz pod kožu. Postupne. Čím ďalej, tým je atmosféra nepokojnejšia a napínavejšia a koniec bol rozhodne vydarený. Potešil epilóg. Bola tu rozhodne inšpirácia lovecraftovskou Barvou z kosmu, čo som videl len film a v istom zmysle mi to pripomenulo aj Osvietenie, čo autor sám aj priznáva v doslove. Trhol som rekord, lebo kniha bola taká napínavá, že behom 4 dní som ju prečítal. Fakt super. Milovníci krvavých a násilných hororov by sa tomu mali ale vyhnúť, lebo tu je atmosféra a dej všetko.

Bylo jenom otázkou času, kdy narazím na knihu, která mi vyloženě svým zpracováním nekápne do noty. A zrovna jsem si nemyslela, že to bude tato. Já vyloženě nepíšu špatné recenze, protože špatné knihy nejsou, jsou jenom knihy, které se vám prostě nehodí do vkusu, a přitom já jsem otevřená všem námětům. V případě Půlnočního slunce jsem ale šlápla vedle. Autor to, co považuje za přednosti tohoto románu, které zmiňuje v závěrečném ujednání, já považuji za slabou stránku. Ano, neustálou nevědomost druhu zla může čtenář v jistých případech ocenit, ale tady mi to vzalo zatraceně hodně času. Mé nadšení z úvodní kapitoly se postupně utlumovalo, a když zrovna přicházelo něco, co by mohlo příběh okořenit, přišel další útlum. Jako na houpačce, ale přesto jsem se donutila knihu dočíst do samého konce. Doufám tedy, že se autor nebude zlobit, al ač mne krásná obálka se stručnou anotací nalákala na potenciálně zajímavý čtenářský zážitek, a to včetně slibného začátku, upřímně přiznávám, že to nebylo to pravé ořechové.