Velice decentní dárek Janu Zábranovi k narozeninám. Skvost. holubi Nekonečnem po nebi, vichrem šedých šiků vracejí se holubi do tmy holubníků Život je jen okamžik, jedno rozplynutí nás všech ve všech ostatních, dar jim nabídnutý, rychlý přelet křídel, jmen, v ohni zlaté dříví, slavnost jen, co do oken zvenčí na nás civí, zdálky píseň, zdálky sen, v dálce holub sivý. 5. března 1978 svítáníčko "Vstávej, tak vstávej! Život čeká! na stole cukr, konvička . . . Že ho mám poslat pryč a někam? Déšť ze skla . . . Tobě nezatéká až pod řasy a pod víčka? Svítá, je světlo. Den jak z Poupat. Z čítanek pro souložníky . . . Volá nás, chce nás, chce nás houpat, nás doupňáky, dva ptáky z doupat noci a černé kroniky . . ." "To světlo, to nás pohltí. Mě - jak jsem krásná. Tvoje básně. Umřeme v něm. I po smrti se ale budem budit časně.." 3. července 1977 Tak tohodle chlápka bych si přála v nebi potkat. Brzy ráno. Určitě nás tam už čeká :))