Pro mě jednoznačně nejlepší epická fantasy s vikingskou tématikou. Pravdou je, že John Gwynne pouze přiznává inspiraci severskou mytologií, namísto toho, aby příběh zasadil do známých kulis mrazivé Skandinávie. Vytváří si vlastní svět, ovšem předobraz je zřejmý i pro slepé a hluché. Ústřední premisa Krvopřísežných je přitom značně podmanivá – poté co skončila válka bohů a svět zůstal v troskách, lidé na své „ochránce“ definitivně zanevřeli. Jejich monstrózní pozůstatky se povalují tam, kde zemřeli a každý se snaží zapomenout na zkázu, jakou způsobili. Je ale otázkou času, než nějaký chytrák někoho z padlých oživí… Vyprávění se drží tří dějových linií, sledující osudy tří různých hrdinů, jež se díky velmi krátkým kapitolám mezi sebou svižně střídají. Škoda jen, že prakticky až do samého konce není jasné, o čem trilogie bude pojednávat. Ovšem průběžný vývoj jednotlivých zápletek, heroická atmosféra, stylové prostředí a v neposlední řadě uhrančivé kulisy udržují čtenáře neustále v napětí.

Svět, který se po válce bohů snaží postavit na nohy. Ale ne mírumilovnou cestou. Lidé, kteří mají magické kosti těchto bohů, se snaží ovládnout zbytek světa. Krajinou, která odpovídá našemu severu, se potulují skupiny bojovníků, kteří se snaží najít zbytky bohů nebo se nechávají najímat pro peníze. A pak jsou tu obyčejní lidé, kteří by rádi žili v míru, ale které okolnosti donutí bránit rodinu nebo pomstít své mrtvé. Jednoznačná inspirace Vikingy, ať už stylem života a boje, tak i mytologií. Kniha je plná krvavých střetů, pomsty, cti, chtivosti a zrady. Ale také magie - ať už té, kterou vládnou lidé "poskvrnění" bohy, nebo té všude kolem - v krajině nebo v různých bytostech. Toto je epická fantasy stvořená bohatou fantazií autora, svět není zcela originální, ale je doplněný velkou škálou bytostí, nad kterou srdce milovníka pohádek pro dospělé zaplesá. Už jsem četla lepší díla, ale i tato kniha mě rozhodně pobavila a potěšila. Tento měsíc vychází druhý díl a já se těším na pokračování.