Tohle je prostě nostalgie. Jako dítě jsem nedočkavě vyhlížela nové vydání časopisu W.I.T.C.H. a jsem opravdu ráda, že se Egmont rozhodl komiksy znovu vydat. Stejně jako u předchozích dílů jsem se do čtení pustila ihned po tom co mi dorazil domů a opět jsem si ten návrat do dětství užila. I když se v příběhu jako takovém občas najdou mezery i tak se mi pořád líbí. Autorka musí na velmi malý prostor vměstnat spoustu děje a emocí a daří se jí to. Během krátké chvíle s hlavními hrdinkami prožijete radost, smutek, zlomené srdce i řádku dalších emocí. Navíc kresba komiksu je opravdu velmi pěkná a já si pokaždé s obdivem prohlížím doplňující obrázky v komiksu. Těším se na další díly.

Jednoho záporáka jsme se zbavili, holky si ani nestihnou pořádně odpočinout, a už jim jde po krku další... Kromě záchrany vlastních životů a světa, ale tentokrát i přátelství, jak nám ukázal předešlý díl, které může být tak křehké, se potýkají s problémy běžného života. Jak mě baví ten kontrast a ironické přestřelky mezi holkami. Také si všímám jiných detailů než dřív. A můžu tedy nahlas říct, že bych Věštce a celou radu Kondrakaru nejradši nakopla do zadku. Je to znát i v předešlých částech... Vidím je jako takového Velkého bratra, do všeho kecaj, "musí" Strážkyně korigovat, ale když mají poradit nebo by mohli pomoct, ani náhodou... Doufám, že další část vyjde brzy, těším se jako malá holka.